Zkouška sirén Zkouška sirén
|KONCERTY| |MP3| |VIDEO| |TEXTY| |FOTAZ| |GUESTBOOK| |OSTATNÍ|




Čítárna

Babí léto
Bezcílnost protkaná citlivostí
Chce se mi chcát...
Čas vyplněný slovy
Černá chvíle proradná
Červená Karkulka
Dítěcí
Elektročas
Hluboko v útrobách
Jazz
Kecy v kleci
Kira
Kniha ve virtuálním světě
Kolemjdoucí pán
Královské reggae
Krize osobnosti
Lavina zvuku
Lena
Lota
Malířka
MaRa
Měla babka 4 jabka
Metalák
Mramorové jistoty
Naivní
Nejtrestuhodnější roztržitost
Noční zpověď
Nový tanec
Perníková chaloupka
Pohanská litanie
Pomníky a pomněnky
Posmrtná krize identity
Při rozdělávání ohně v kamnech
Procházka nočním sadem
Prolítlo mi hlavou
Raped and Confused
Řeka
Rozbité srdce
Rozhovor dvou atheistů
Ruce v lese
Sirény
Smolíček Pacholíček
Strom
Světla blednou
Televize
Tři oříšky pro Popelku
Truchlodušní
U vody
Úchylácká
Věci v mlze ztracené
Večery pod lampou
voe
Za soumraku
Za soumraku (II.)
Zlověstné ticho
Šamanská moudrost

Šamanská moudrost

V jedné indiánské vesnici se kdysi narodil chlapec, který byl úplně jiný než všichni ostatní. Alespoň si to myslel; bylo to totiž zřejmé na první pohled: zatímco druhé viděl celé, ze svého těla viděl sotva polovinu; druhým viděl do očí, ale své oči nikdy neviděl, nanejvýš v odraze na vodní hladině; myšlenky jiných lidí neznal a jejich chování pro něj bylo mnohdy nevypočitatelné, své myšlenky však znal do každého puntíku a skoro vždy věděl předem, co udělá. Když mu říkali, že je jedním z nich, nerozuměl tomu a kroutil hlavou.
Jednoho dne se s tím svěřil svému otci:
„Otče, jsem jiný než ostatní, nejsem jedním z vás, nepatřím do kmene.“
„Jak jsi na to přišel?“ otázal se se zájmem moudrý indián.
„Já jsem já, ale vy jste vy. Ty jsi ty a máma je máma. Nikdo není já.“
„Jak to, že ne?“ podivil se otec. „Já jsem také já a když se zeptᚠmatky, uvidíš, že ti řekne to samé. Každý je já.“
„Opravdu?“ prohlásil nevěřícně chlapec. Potom se ale zamračil a pravil: „Jenomže vy to jen tak říkáte, zatímco já jsem doopravdy já!“
„A co je to tvé já?“ zeptal se otec.
Chlapec se zamyslel a po chvíli vážně odpověděl:
„To nevím, ale je to pořád tady, a se děje, co se děje.“
„Je to tedy něco jako vědomí?“
„Ano, něco takového!“ přitakal hoch.
„Co všechno se v tom nachází?“
„Všechno… a nic!“
„Co to znamená, všechno a nic?“ zamračil se tentokráte táta indián.
„No…, že se v tom jako všechno odehrává, ale samo o sobě to není žádná věc.“
„Hm,“ zamyslel se indián, „chceš tedy říci, že je to něco jako denní světlo, ve kterém vidíme stromy, stany, trávu, stáda bizonů i mraky na obloze?“
„Ano tak! Je to jako světlo!“

„Vidíš tedy támhletu skálu?“ zeptal se otec.
„Ano, vidím.“
„Uznávᚠtedy, že ji vidím i já?“
„No… ano,“ odpověděl trochu překvapeně chlapec, „jinak bys mi o ní nemohl povědět.“
„Souhlasíš tedy s tím, že i já mám toto světlo?“
Hoch souhlasil.
„Pokud se tedy já neliším od ostatních, pak musíš uznat, že každý je já,“ řekl otec.
Syn velkého šamana sklopil hlavu, usmál se a potom mlčky přikývl.
„Nyní tedy víš, že nikdo není odlišný; jen jsme každý uložený v jiném těle, a proto se nám zdá, že jsme jiní než ostatní. Ve skutečnosti jsou však všichni jedno, nebo vědomí je společné a přítomné v každém okamžiku. Uvědomit si to, je veliké štěstí, protože pak už nás nemusí trápit žádný z malérů, jež nám život přichystá - vždy světla se také netýká nic z toho, co osvětluje. Ztotožníme-li se s tímto světlem a ne s tělem, které je pomíjivé, nemusíme se už ničeho bát. Jsme nedotknutelní. Vše, co se odehrává, je jen tanec událostí na pozadí světla vědomí.“


Autor : Jakub