Zkouška sirén Zkouška sirén
|KONCERTY| |MP3| |VIDEO| |TEXTY| |FOTAZ| |GUESTBOOK| |OSTATNÍ|




Čítárna

Babí léto
Bezcílnost protkaná citlivostí
Chce se mi chcát...
Čas vyplněný slovy
Černá chvíle proradná
Červená Karkulka
Dítěcí
Elektročas
Hluboko v útrobách
Jazz
Kecy v kleci
Kira
Kniha ve virtuálním světě
Kolemjdoucí pán
Královské reggae
Krize osobnosti
Lavina zvuku
Lena
Lota
Malířka
MaRa
Měla babka 4 jabka
Metalák
Mramorové jistoty
Naivní
Nejtrestuhodnější roztržitost
Noční zpověď
Nový tanec
Perníková chaloupka
Pohanská litanie
Pomníky a pomněnky
Posmrtná krize identity
Při rozdělávání ohně v kamnech
Procházka nočním sadem
Prolítlo mi hlavou
Raped and Confused
Řeka
Rozbité srdce
Rozhovor dvou atheistů
Ruce v lese
Sirény
Smolíček Pacholíček
Strom
Světla blednou
Televize
Tři oříšky pro Popelku
Truchlodušní
U vody
Úchylácká
Věci v mlze ztracené
Večery pod lampou
voe
Za soumraku
Za soumraku (II.)
Zlověstné ticho
Šamanská moudrost

Královské reggae

Byl jednou jeden král a ten dvě dcery měl, Arabelu a Hyperbolu (třetí dcera Karamela umřela ještě jako batole na cukrovku). Arabela byla holka z masa a kostí (spíš z těch kostí), Hyperbola byla matematická funkce. Arabelu zplodil král s královnou, Hyperbola se mu narodila po noci strávené s matematickými tabulkami. K této zaznamenáníhodné události došlo, když se král na stará kolena učil na reparát z matematiky. Královna s ním od té doby nemluvila, ale o levobokyni Hyperbolu se starala jako o své vlastní.
Když bylo králi 96 nebavilo ho již více vylehávat na smrtelné posteli a posilněn několika lahvemi portského zavolalo své dvě dcery. Pětasedmdesátiletá Arabela se poslušně přibelhala o francouzkých holích a s bolestným šlebem ve tváři poklekla u otcova lože. Nestárnoucí Hyperbola byla přítomna svým obvyklým způsobem, který její sestře lezl hrozně na nervy – zjevila se všem zúčastněným přímo v jejich hlavách. Mužům se zpravidla zjevovala jako velmi vzrušující křivka, ženám – pokud měly dokončené středoškolské vzdělání – jako rovnice o dvou neznámých.
Král se vyzvracel přes okraj postele a pravil:
„Nemohl by to, prosím vás, někdo utřít a přinést mi další láhev? Chystám se dnes do věčných loviš a nerad bych tak činil v nečistotě a při vědomí.“ Poté se na chvíli odmlčel, aby slova, která měl na jazyku, nabyla patřičné váhy. Zřejmě to však přehnal, slova se mu v ústech převážila, zapadla zpátky do krku a řítila se hluboko v temnotu feudálových útrob. Vladař se je pokusil zachytit, ale marně. Když ze svého chřtánu vytáhl své oslintané předloktí a odložil na noční stolek zpola ztrávený korkový špunt, zcela vážně prohlásil:
„Mé dcery,“ řekl král, „nadešel den, abych se rozloučil se svým vinným sklepem a sbírkou Rolls-Royceů. Dříve však než nastoupím cestu posmrtné abstinence a předplatím si u Chárona vyhlídkovou jízdu po řece Styx, rád bych odkázal budoucím generacím moudrost, kterou jsem za svůj dlouhý život nashromáždil. Arabelo, sedni si ke stolu a piš! Hyperbolo, poslouchej!“
Mezitím přišel sluha a s obratností mistra kung-fu vytřel podlahu (ve skutečnosti to mistr kung-fu byl).
Král zopakoval dramatickou pauzu, která měla dodat jeho slovům váhu, ale i tentokrát to zřejmě přehnal, slova se mu v ústech převážila, zapadla zpátky do krku a řítila se hluboko v temnotu feudálových útrob. Vladař se je pokusil zachytit, ale marně. Když ze svého chřtánu vytáhl své oslintané předloktí a odložil na noční stolek zpola ztrávený korkový špunt, zcela vážně prohlásil:
„Blít, anebo neblít? To otázka!“
Arabela pečlivě zaznamenala otcova slova na křídový papír a pak slavnostně prohlásila: „Nechám tvá slova vytesat do skály, otče!“
„Počkej,“ pravil král, „to ještě nebylo ono. Jen jsem nahlas uvažoval.“
„Aha,“ řekla Arabela a škrtla větu.
Mezitím do pokoje vstoupil sluha a s obřadností velekněze tajného řádu Rytířů Temnot podal králi novou láhev portského (ve skutečnosti to velekněz tajného řádu Rytířů Temnot byl, je a bude). Král láhev uchopil, dlouze se na ni zahleděl a pak pomalu prohlásil vážným hlasem: „Dcero, neškrtej ta slova. Mᚠpravdu – nech jsou vytesána do skály!“ Poté se zdlouha napil a asi na hodinku vytuhnul.


Autor : Jakub