Babí léto
Bezcílnost protkaná citlivostí
Chce se mi chcát...
Čas vyplněný slovy
Černá chvíle proradná
Červená Karkulka
Dítěcí
Elektročas
Hluboko v útrobách
Jazz
Kecy v kleci
Kira
Kniha ve virtuálním světě
Kolemjdoucí pán
Královské reggae
Krize osobnosti
Lavina zvuku
Lena
Lota
Malířka
MaRa
Měla babka 4 jabka
Metalák
Mramorové jistoty
Naivní
Nejtrestuhodnějí roztritost
Noční zpověď
Nový tanec
Perníková chaloupka
Pohanská litanie
Pomníky a pomněnky
Posmrtná krize identity
Při rozdělávání ohně v kamnech
Procházka nočním sadem
Prolítlo mi hlavou
Raped and Confused
Řeka
Rozbité srdce
Rozhovor dvou atheistů
Ruce v lese
Sirény
Smolíček Pacholíček
Strom
Světla blednou
Televize
Tři oříky pro Popelku
Truchloduní
U vody
Úchylácká
Věci v mlze ztracené
Večery pod lampou
voe
Za soumraku
Za soumraku (II.)
Zlověstné ticho
amanská moudrost
Královské reggae
Byl jednou jeden král a ten dvě dcery měl, Arabelu a Hyperbolu (třetí dcera Karamela umřela jetě jako batole na cukrovku). Arabela byla holka z masa a kostí (spí z těch kostí), Hyperbola byla matematická funkce. Arabelu zplodil král s královnou, Hyperbola se mu narodila po noci strávené s matematickými tabulkami. K této zaznamenáníhodné události dolo, kdy se král na stará kolena učil na reparát z matematiky. Královna s ním od té doby nemluvila, ale o levobokyni Hyperbolu se starala jako o své vlastní.
Kdy bylo králi 96 nebavilo ho ji více vylehávat na smrtelné posteli a posilněn několika lahvemi portského zavolalo své dvě dcery. Pětasedmdesátiletá Arabela se posluně přibelhala o francouzkých holích a s bolestným lebem ve tváři poklekla u otcova loe. Nestárnoucí Hyperbola byla přítomna svým obvyklým způsobem, který její sestře lezl hrozně na nervy zjevila se vem zúčastněným přímo v jejich hlavách. Muům se zpravidla zjevovala jako velmi vzruující křivka, enám pokud měly dokončené středokolské vzdělání jako rovnice o dvou neznámých.
Král se vyzvracel přes okraj postele a pravil:
Nemohl by to, prosím vás, někdo utřít a přinést mi dalí láhev? Chystám se dnes do věčných lovi a nerad bych tak činil v nečistotě a při vědomí. Poté se na chvíli odmlčel, aby slova, která měl na jazyku, nabyla patřičné váhy. Zřejmě to vak přehnal, slova se mu v ústech převáila, zapadla zpátky do krku a řítila se hluboko v temnotu feudálových útrob. Vladař se je pokusil zachytit, ale marně. Kdy ze svého chřtánu vytáhl své oslintané předloktí a odloil na noční stolek zpola ztrávený korkový punt, zcela váně prohlásil:
Mé dcery, řekl král, nadeel den, abych se rozloučil se svým vinným sklepem a sbírkou Rolls-Royceů. Dříve vak ne nastoupím cestu posmrtné abstinence a předplatím si u Chárona vyhlídkovou jízdu po řece Styx, rád bych odkázal budoucím generacím moudrost, kterou jsem za svůj dlouhý ivot nashromádil. Arabelo, sedni si ke stolu a pi! Hyperbolo, poslouchej!
Mezitím přiel sluha a s obratností mistra kung-fu vytřel podlahu (ve skutečnosti to mistr kung-fu byl).
Král zopakoval dramatickou pauzu, která měla dodat jeho slovům váhu, ale i tentokrát to zřejmě přehnal, slova se mu v ústech převáila, zapadla zpátky do krku a řítila se hluboko v temnotu feudálových útrob. Vladař se je pokusil zachytit, ale marně. Kdy ze svého chřtánu vytáhl své oslintané předloktí a odloil na noční stolek zpola ztrávený korkový punt, zcela váně prohlásil:
Blít, anebo neblít? To otázka!
Arabela pečlivě zaznamenala otcova slova na křídový papír a pak slavnostně prohlásila: Nechám tvá slova vytesat do skály, otče!
Počkej, pravil král, to jetě nebylo ono. Jen jsem nahlas uvaoval.
Aha, řekla Arabela a krtla větu.
Mezitím do pokoje vstoupil sluha a s obřadností velekněze tajného řádu Rytířů Temnot podal králi novou láhev portského (ve skutečnosti to velekněz tajného řádu Rytířů Temnot byl, je a bude). Král láhev uchopil, dlouze se na ni zahleděl a pak pomalu prohlásil váným hlasem: Dcero, nekrtej ta slova. Má pravdu nech jsou vytesána do skály! Poté se zdlouha napil a asi na hodinku vytuhnul.
Autor : Jakub