Babí léto
Bezcílnost protkaná citlivostí
Chce se mi chcát...
Čas vyplněný slovy
Černá chvíle proradná
Červená Karkulka
Dítěcí
Elektročas
Hluboko v útrobách
Jazz
Kecy v kleci
Kira
Kniha ve virtuálním světě
Kolemjdoucí pán
Královské reggae
Krize osobnosti
Lavina zvuku
Lena
Lota
Malířka
MaRa
Měla babka 4 jabka
Metalák
Mramorové jistoty
Naivní
Nejtrestuhodnějí roztritost
Noční zpověď
Nový tanec
Perníková chaloupka
Pohanská litanie
Pomníky a pomněnky
Posmrtná krize identity
Při rozdělávání ohně v kamnech
Procházka nočním sadem
Prolítlo mi hlavou
Raped and Confused
Řeka
Rozbité srdce
Rozhovor dvou atheistů
Ruce v lese
Sirény
Smolíček Pacholíček
Strom
Světla blednou
Televize
Tři oříky pro Popelku
Truchloduní
U vody
Úchylácká
Věci v mlze ztracené
Večery pod lampou
voe
Za soumraku
Za soumraku (II.)
Zlověstné ticho
amanská moudrost
Rozhovor dvou atheistů
EGOISTA: Řeknu ti, chlape, nevim, v co věří, a nechci ti brát iluze, ale po smrti nic není. Prostě nic.
ALTRUISTA: Já ti rozumím. Vím přesně, co má na mysli, ale zdá se mi, e se na to dívá hodně sobecky. Zní to, jako kdyby tys byl vechno, a proto po tvé smrti najednou nebylo nic. Ale tak to přece není. Naopak, vechno bude existovat dál - tví přátelé i příbuzní, tvoje věci i jejich dědicové, tahle planeta i celý vesmír. Jediné, co nebude, jsi ty sám. Kdy říká, e po smrti nic není, ulpívá na pomíjivosti sebe sama, jako kdyby to byl celý svět. Po své smrti nebude jen ty
já zas nebudu po té své. Ve ostatní zůstává. Smrt není tak znepokojivá, kdy se člověk dokáe vzdát sebe sama.
Autor : Jakub