Zkouška sirén Zkouška sirén
|KONCERTY| |MP3| |VIDEO| |TEXTY| |FOTAZ| |GUESTBOOK| |OSTATNÍ|




Čítárna

Babí léto
Bezcílnost protkaná citlivostí
Chce se mi chcát...
Čas vyplněný slovy
Černá chvíle proradná
Červená Karkulka
Dítěcí
Elektročas
Hluboko v útrobách
Jazz
Kecy v kleci
Kira
Kniha ve virtuálním světě
Kolemjdoucí pán
Královské reggae
Krize osobnosti
Lavina zvuku
Lena
Lota
Malířka
MaRa
Měla babka 4 jabka
Metalák
Mramorové jistoty
Naivní
Nejtrestuhodnější roztržitost
Noční zpověď
Nový tanec
Perníková chaloupka
Pohanská litanie
Pomníky a pomněnky
Posmrtná krize identity
Při rozdělávání ohně v kamnech
Procházka nočním sadem
Prolítlo mi hlavou
Raped and Confused
Řeka
Rozbité srdce
Rozhovor dvou atheistů
Ruce v lese
Sirény
Smolíček Pacholíček
Strom
Světla blednou
Televize
Tři oříšky pro Popelku
Truchlodušní
U vody
Úchylácká
Věci v mlze ztracené
Večery pod lampou
voe
Za soumraku
Za soumraku (II.)
Zlověstné ticho
Šamanská moudrost

Ruce v lese

Když se rozum stane uzlem na čáře života..

Cizí ruce kolem krku ovinuté měl, když snažil se vysvětlit druhé straně, druhému kontinentu, svou vášeň. Ona na zemi, on v nebi, někdy i dál a oba dva stejně spojeni silou vystřelující z černé díry pud. Bohužel. Oči hledící do prázdnoty hold nezřídka vidí obrysy nejasnosti jasněji než kuchař knedlík v rukou svých, kterými samozřejmě, logicky škrtí ony oči. Ne, nemohla ovlivnit svoji pozemskodárnou existenci páčkama, které neexistovaly, o kterých nikdy nesmýšlela jako o pravosti všedního života, ba pak dokonce jako o největším z jadýrek svého druhého srdce. Skrze hvězdy proplouvající noční oblohou dýchal čerstvý vzduch venkova, stále v poutech štěstí svého nevěrného srdce a vzhlížícího se pudu v žilách.

Rozhodnutí třešní o společných nožkách je stejně logické, jako vrávoravý pohyb dvou pozemšanů po poli. Oduševnělé představy stanou před cílem své cesty většinou, až když se uloží ke spánku, a to ve stohu sena. Propadnout se pod nohy stavitelům chrámů, vystříknout jed života věštícího neblahou příčinu bytí není kometa, a černé tečky, jež svádí nekonečný odhodlaný boj s nekonečnou bělostí, si nepřipouští přítomnost jiných barev, kteréžto doopravdy drží v rukou koryta blaženosti.

Tam nahoře......je to jednoduché jako pleskanec vrozených rysů o neoholenou tvář. Tam nahoře, nebo tam dole. Vpravo v bok a pochodem vchod. Ježek si prý neuvědomuje magii svých bodlin a ona, nevědoma si svých ostří, probodla bajonetem dusícího se tvora.

Ruka ruku hladila, snad proto si byl tenkrát tak jistý nebeským korábem. Ano, v lese se dějí ponuré věci, jenže málo kdo si uvědomuje, že skutečná krása a nezávislost je skryta pod mechem strachu a námahy. Ne v igelitovém sáčku. V noci si tenkrát podal ruku s druhým světem, který mu zničil život ovocné podoby, vycucl jed z bajonetu budoucna a vyškrtl pochyby ze seznamu nákupního lístku. Zlo naštěstí svou relativitou daleko předčívá mozky mozků, i mozky géniů, už jen svou míchanou pistáciovou, kterou můžeme spatřit třeba na obrazovce tajemného přijímače, ovšem pakliže nás nebaví sledovat hvězdy a dráhy osudů zaklesnutých do sebe dužinnými šrouby.

Hluboce smýšlející bytost se skloněnou hlavou vozí jakýsi koráb jeho srdce stroskotanosti. Vdova před smrtí své třešně štěbetavě hromadí částečky světa a staví projímadlo a čerpadlo čerstvé půdy, čerstvého vzduchu a zkaženého bytí. Měl ji opravdu rád, jestli se tak dá mluvit o koncentračním táboru citů. Byl opravdu spokojený člověk s hlavou vztyčenou....v noci. Ale když krůpěje potu si už nestačil stírat z orgánů vědoucna, počal se zabývat technikou čerpadla a tím, co nevyhnutelně stvořil - dítětem. Patologie očního pohledu a obrysu neposkytuje ani za úplatu čajů odpovědi. Stejné hlavy, stejné potíže. V nadpozemských štěrbinách, jež odkryl a v které vložil svůj "život" se ozýval steskný šepot láskyplných dálek.

Smrt je vysvobození pro hrdiny zbabělých autorů. Svoboda nenechává stopy ve sněhu, ani drobky v tunelu, natož značky na stromech.

Ano, radili mu dobře, vždy on byl ten černý, tudíž nepolepšený. Ne, oni z něho černotu nevymítili, ale zaseli ji v něm.....on jim byl vděčný. Proč? Protože mléčná dráha má jako jedna z mála moc odtrhávat chyby ovoce a ustalovat nestálé pohyby.


Autor : majt