Babí léto
Bezcílnost protkaná citlivostí
Chce se mi chcát...
Čas vyplněný slovy
Černá chvíle proradná
Červená Karkulka
Dítěcí
Elektročas
Hluboko v útrobách
Jazz
Kecy v kleci
Kira
Kniha ve virtuálním světě
Kolemjdoucí pán
Královské reggae
Krize osobnosti
Lavina zvuku
Lena
Lota
Malířka
MaRa
Měla babka 4 jabka
Metalák
Mramorové jistoty
Naivní
Nejtrestuhodnějí roztritost
Noční zpověď
Nový tanec
Perníková chaloupka
Pohanská litanie
Pomníky a pomněnky
Posmrtná krize identity
Při rozdělávání ohně v kamnech
Procházka nočním sadem
Prolítlo mi hlavou
Raped and Confused
Řeka
Rozbité srdce
Rozhovor dvou atheistů
Ruce v lese
Sirény
Smolíček Pacholíček
Strom
Světla blednou
Televize
Tři oříky pro Popelku
Truchloduní
U vody
Úchylácká
Věci v mlze ztracené
Večery pod lampou
voe
Za soumraku
Za soumraku (II.)
Zlověstné ticho
amanská moudrost
Ruce v lese
Kdy se rozum stane uzlem na čáře ivota..
Cizí ruce kolem krku ovinuté měl, kdy snail se vysvětlit druhé straně, druhému kontinentu, svou váeň. Ona na zemi, on v nebi, někdy i dál a oba dva stejně spojeni silou vystřelující z černé díry pud. Bohuel. Oči hledící do prázdnoty hold nezřídka vidí obrysy nejasnosti jasněji ne kuchař knedlík v rukou svých, kterými samozřejmě, logicky krtí ony oči. Ne, nemohla ovlivnit svoji pozemskodárnou existenci páčkama, které neexistovaly, o kterých nikdy nesmýlela jako o pravosti vedního ivota, ba pak dokonce jako o největím z jadýrek svého druhého srdce. Skrze hvězdy proplouvající noční oblohou dýchal čerstvý vzduch venkova, stále v poutech těstí svého nevěrného srdce a vzhlíícího se pudu v ilách.
Rozhodnutí tření o společných nokách je stejně logické, jako vrávoravý pohyb dvou pozemanů po poli. Oduevnělé představy stanou před cílem své cesty větinou, a kdy se uloí ke spánku, a to ve stohu sena. Propadnout se pod nohy stavitelům chrámů, vystříknout jed ivota větícího neblahou příčinu bytí není kometa, a černé tečky, je svádí nekonečný odhodlaný boj s nekonečnou bělostí, si nepřipoutí přítomnost jiných barev, kteréto doopravdy drí v rukou koryta blaenosti.
Tam nahoře......je to jednoduché jako pleskanec vrozených rysů o neoholenou tvář. Tam nahoře, nebo tam dole. Vpravo v bok a pochodem vchod. Jeek si prý neuvědomuje magii svých bodlin a ona, nevědoma si svých ostří, probodla bajonetem dusícího se tvora.
Ruka ruku hladila, snad proto si byl tenkrát tak jistý nebeským korábem. Ano, v lese se dějí ponuré věci, jene málo kdo si uvědomuje, e skutečná krása a nezávislost je skryta pod mechem strachu a námahy. Ne v igelitovém sáčku. V noci si tenkrát podal ruku s druhým světem, který mu zničil ivot ovocné podoby, vycucl jed z bajonetu budoucna a vykrtl pochyby ze seznamu nákupního lístku. Zlo natěstí svou relativitou daleko předčívá mozky mozků, i mozky géniů, u jen svou míchanou pistáciovou, kterou můeme spatřit třeba na obrazovce tajemného přijímače, ovem paklie nás nebaví sledovat hvězdy a dráhy osudů zaklesnutých do sebe duinnými rouby.
Hluboce smýlející bytost se skloněnou hlavou vozí jakýsi koráb jeho srdce stroskotanosti. Vdova před smrtí své třeně těbetavě hromadí částečky světa a staví projímadlo a čerpadlo čerstvé půdy, čerstvého vzduchu a zkaeného bytí. Měl ji opravdu rád, jestli se tak dá mluvit o koncentračním táboru citů. Byl opravdu spokojený člověk s hlavou vztyčenou....v noci. Ale kdy krůpěje potu si u nestačil stírat z orgánů vědoucna, počal se zabývat technikou čerpadla a tím, co nevyhnutelně stvořil - dítětem. Patologie očního pohledu a obrysu neposkytuje ani za úplatu čajů odpovědi. Stejné hlavy, stejné potíe. V nadpozemských těrbinách, je odkryl a v které vloil svůj "ivot" se ozýval steskný epot láskyplných dálek.
Smrt je vysvobození pro hrdiny zbabělých autorů. Svoboda nenechává stopy ve sněhu, ani drobky v tunelu, nato značky na stromech.
Ano, radili mu dobře, vdy on byl ten černý, tudí nepolepený. Ne, oni z něho černotu nevymítili, ale zaseli ji v něm.....on jim byl vděčný. Proč? Protoe mléčná dráha má jako jedna z mála moc odtrhávat chyby ovoce a ustalovat nestálé pohyby.
Autor : majt